Dar

30. září 2011 v 19:22 | Jana Jindráková
Už od mala jsem hodně ambiciózní. Nebylo to tlakem rodičů, jsem taková od přírody. Chtěla jsem a stále chci v něčem vyniknout tak, aby to někdo ocenil, tak aby se o tom vědělo, tak abych na sebe mohla být pyšná. Doufala jsem, že jsem dostala od Pána Boha nějaký dar, jenom o něm nevím a musím ho v sobě najít, nějaký talent. Na základní škole jsem zpívala ve školním sboru. Když jsme se odstěhovali, skončila jsem, ale dodnes slušně zpívám. V Praze jsem zažala hrát basketbal a už to vypadalo nadějně, že talent bude objeven, ale moje astma a časté nemoci mě vyhodily ze sedla a bylo. Asi ve 14ti letech jsem začala malovat a psát básničky. Malířka ani básnířka se ze mě nestaly. Při studiu na střední škole jsem se naučila znakovou řeč a nějakou dobu po škole jsem jí při práci využívala. Při mateřské jsem se vrátila k malování a jezdila do jednoho ateliéru, ale při pohledu na díla ostatních malířů mi došlo, že tudy cesta nevede. V 33 letech jsem se rohodla, že budu studovat vysokou školu, začala jsem jezdit na inlinech a vymýšlet dětem pohádky. A teď v 36 letech jsem začala psát. Ale svůj dar jsem neobjevila. Rmoutilo mě to, protože spoustu věcí mi jde, ale nic tak, abych byla vyjímečná. A pak mi to došlo, těsně na prahu středního věku. Možná jsem od Pána Boha nedostala DAR. Já dostala víc, dostala jsem spoustu malých dárků a dárečků. Nikdy jsem se nevyhranila, ale zkusila jsem toho spoustu, a moje vlastní ego mě nenechá chvíli odpočívat a nutí mě zkoušet stále nové věci. Takže posílám tam nahoru svoje díky za tu spoustu dárečků.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama