Děti co milují pohádky

30. září 2011 v 19:26 | Jana Jindráková
Neznám děti, co by nemilovaly pohádky, ale znám děti co nechtěly čtené pohádky, ale jenom vyprávěné. A kdyby jenom vyprávěné. Chtěly, aby každá pohádka byla originál. A tak se jejich maminka rozhodla, že kluci si vymyslí téma a ona zkusí pohádku tzv. z patra. Nikdy netušila, jak se bude pohádka vyvíjet a už vůbec ne jak skončí, ale měla jednu velikou výhodu. Pohled na ty děti jí říkal, kdy je příběh nudí, kdy jsou napnuté, kdy už už poteče slza a kdy vést pohádku ke konci, aby nakonec zazněl klidný výdech, že to dobře dopadlo a tak můžeme jít klidně spát. Někdy byly pohádky moudré, někdy smutné a někdy totálně nudné, když prostě nebyl ten správný den. Ale děti to milovaly. Jednou jsme zkusili (ano jsem to já, ta maminka) pohádkový seriál. Jeden hrdina, třeba starý autobus a pak každý den nový příběh. Kluci to zbožňovali, protože mohli vstupovat do děje a také ho ovlivnit. Dostali na výběr dvě možná rozhodnutí a tak posunuli děj tím či oním směrem. Všechno to mělo jenom jednu chybu. Když jsem se ráno probudila, skoro nic jsem si nepamatovala. Dneska kluci vzpomínají na pohádky a říkají :"Mami, pamatuješ tu o zatoulaném kolečku? Vyprávěj nám jí znovu." Ale to už nejde, pohádka se rozplynula jako mýdlová bublina. A tak vám tímto moji zlatí kluci slibuji, že to začnu psát a jednou třeba vydám knížku pohádek od mámy. Vaše mamina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama