Těžký úděl tchýně

30. září 2011 v 19:25 | Jana Jindráková
Většina z nás svatbou získá nejen manžela, ale i tchýni, tchána a spoustu dalších příbuzných. O tchýních znám hodně vtipů, o tchánech žádný. Když jsme kdysi s mým drahým oznámili jeho rodičům, že se budeme brát, málem to s budoucí tchýní seklo. Vyváděla, poplakala si a pak se s tím nějak smířila. Nakonec dalo se to čekat to 5ti letech chození a roce společného soužití. Dneska jí docela chápu, byli jsme hrozně mladí. Vždycky se ale ke mně hezky chovala a když se nám po čtyřech letech narodil první syn, čekali s tchánem a mojí maminkou v porodnici, než k tomu zázraku zrození dojde. Všichni za mnou přišli ještě na porodní sál a tchýně mi do ucha šeptla:" Děkuju". Jako babička byla k nezaplacení. Pomáhala s prvním i druhým synem a když jsem byla nemocná a bylo zle, vzala si je i do práce. Před rokem jsem vážně onemocněla a nemohla se starat ani o sebe ani o rodinu. V tu dobu nastoupili oboje rodiče a pomáhali seč se dalo. Nikdy nezapomenu, jak mě tchýně odvezla taxikem do nemocnice a na urgentním příjmu se mnou 2,5 hodiny čekala. Jak mi tam vyžebrala lehátko, takže jsem mohla na chodbě ležet a ona vedle mě celou dobu stála, abych z toho úzkého lehátka nespadla a držela mě za ruku. V tu dobu už nebyla tchýní, ale druhou mámou. Pak se všechno nějak zvrtlo a je to pryč. Nikdy jí nebudu moct být dost vděčná, stejně jako mojí mámě, ale i vděčnost má své meze. I já budu jednou, pravděpodobně dvojnásobná tchýně a už dneska vím, že to není lehký úděl. Ale Marušce bych chtěla vzkázat, neblbni už, přestaň trápit všechny kolem a hlavně sebe, jsme tu jenom na skok a nikdo neví, kdy bude odvolán tam nahoru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama