Všechny moje neřesti

30. září 2011 v 19:23 | Jana Jindráková
Nejméně milionkrát jsem si slíbila, že nebudu tak upovídaná, hlučná, sarkastická, rejpavá, přeochotná, svěřovací, drbací, nebudu jíst čokoládu v množstvím větším než malém, nebudu si v hlavě vymýšlet nesmysly a dovytvářet hypotézy, nebudu tolik kritická, nebudu očekávat od lidí nemožné, budu mít chuť na sex kdykoliv ji bude mít můj manžel, budu žehlit průběžně a ne jednou za 14 dní několik hodin v kuse, budu důsledná na děti a milá na manžela…
Takže v pondělí se snažím moc nemluvit, díky tomu nejsem hlučná, sarkasmus a rejpavost se ke slovu nedostanou a ani se nesvěřuji a nedrbu. Skoro úspěch, kdyby se mě lidi neptali, co mi je a jestli jsem naštvaná. Kdykoliv mě ta malá potvora v hlavě začne poňoukat vymýšlet hypotézy, proč ta či ona řekla to či ono, vyženu jí z hlavy, nedám jí šanci. Očekávat od kolegyně kolegialitu nebudu, nejsem blázen. Večer jsem důsledná a děti musí sníst všechnu zeleninu a na manželovi vilné pohledy reaguji cudným třepetáním řas. Ještě se vrhám na žehlení, aby ta moje náprava byla téměř dokonalá. Žehlím při zprávách a nenechám se strhnout ke kritice našich politiků, přestože mě jazyk svrbí. Jsem plná pochopení, mají to těžké. Do postele padám polomrtvá, protože mě to moje snažení o nápravu naprosto vyčerpalo a děkuji v duchu manželovi, že fakt nemusím mít chuť. Ráno se na sebe dívám do zrcadla a vypadám stejně. Akorát mám děsnou chuť na čokoládu a cítím se frustrovaná. Jak to? Včera jsem byla téměř dokonalá? Asi to bude tím, že už jsem to nebyla JÁ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama