Ahoj mami

15. října 2011 v 8:46 | Jana Jindráková
Je to téměř neuvěřitelné, ale už to bude rok, co jsem na svou životní cestu položila mezní kámen. Za ten už nechci nikdy zpátky. Původně jsem chtěla na všechno zapomenout, ale nešlo to a vlastně je to dobře. Díky tomu nikdy nezapomenu, co jsi pro mě udělala a za to všechno ti chci teď poděkovat. Děkuji za to, že jsi mě v nemocnici myla jako malé dítě, díky za to, že jsi tam se mnou byla, za to, jak jsi se starala o moje děti i domácnost. Taky za to, že jsi dělala šaškárny, abys mě vytáhla z depresí. Že jsi nade mnou stála a nenechala mě jít spát, dokud alespoň něco nesním. Díky za to, že všechno chápeš. Nikdy asi nebudu přesně taková, jakou bys mě chtěla mít, ale snažím se. Snad ti to všechno jedou budu moct vrátit. Jsem moc ráda, že tě mám. Díky, mami.

P.S. Před rokem jsem prodělala zánět nervu ve vnitřním uchu a vlivem toho jsem měla totální výpadek levého labyrintu, který je zodpovědný za rovnováhu. Dva týdny jsem byla jako na centrifúze a několik dalších na řetízkovém kolotoči. Moje díky za to, že jsem to přečkala patří i moji tchýni a tchánovi, manželovi a dětem, paní doktorce Tupé, která mi vlévala víru do žil, Jiřince, která mi dávala energii, Zuzance, jenž mě zásobovala SMS a dokázala mě i v nejhorších chvílích rozesmát. Díky patří i těm, kdo mě ignorovali, protože díky tomu, jsem si ledasco v hlavě utříbila. Díky všem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama