Proč už se nedívám na zprávy?

27. října 2011 v 8:24 | Jana Jindráková
Nedávno mi volala máma a ptala se :"Viděla jsi včera zprávy?". Jo, bohužel viděla. Začalo to reportáží ze Somálska, kde je nepředstavitelné sucho. Černobílý obraz, srdceryvná hudba a fotky malých, černých, smutných dětí. Potom rozhovor s těhotnou somálskou maminkou, která držela v rukách dvě malé děti, další dvě už jí zemřely. Slzy mi tečou po tvářích a je mi hrozně smutno. Následuje reportáž o úniku ropy do moře, opět srdce drásající hudba a detailní záběry umírajícího racka v mazlavé hmotě. Mám vztek, to my lidi tohle způsobujeme. Před další reportáží varování, že není vhodná pro děti. Někde v Asii najel řidič do houfu dětí přecházející přes přechod. Nyní se na to koukneme zpomaleně, v detailu a pro jistotu ještě jednou. Sunu se k zemi a klepu se hrůzou. Závěr zpráv je věnován feně zlatého Labradora, které se podařilo porodit 11 živých a nádherných štěňátek, která se batolí v trávě za doprovodu rozverné hudby. Snímky jsou barevné. Konec zpráv. Mám schizofrenní pocit. Během 30ti minut jsem prošla pocitem zoufalství, vzteku a beznaděje, abych ten příliv pocitů završila něhou a světobjímající láskou. Připadám si zmanipulovaná. To všechno se stalo a že je to hrůza, o tom není sporu. Ale upřímně, raději si přečtu zprávy na internetu a v novinách. Tuhle černobílou a srdcervoucí masáž už nehodlám absolvovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama