Kluci jsou malí muži

28. prosince 2011 v 14:47
Jsem v naší rodině jedinou nositelkou ženského pohlaví a nemůžu říct, že by mi to vadilo. Nikdy jsem ani netoužila po holčičce. Kdyby jsem místo jednoho z kluků měla holčičku, nevadilo by mi to, ale stávající situace mi vyhovuje. Moji kluci mě hýčkají a nutno dodat, že je to hlavně tatínkova zásluha, protože ten je to naučil. Nicméně, už i naši páni kluci jsou prostě muži se vším všudy. Pár příkladů za všechny.
Jednou, když byly staršímu synovi 4 roky, courali jsme venku, malého jsem měla v kočárku a pokukovala jsem po výlohách. U jedné jsem se obzvlášť dlouho zdržela. Byl to velkoobchod s italskou módou a kabelkami. Asi jsem tam stála hodně dlouho a koukala se hodně smutně a tak paní vedoucí mě pozvala dovnitř a nabídla, že mi prodá, co si vyberu, za velkoobchodní cenu. Protože mi je v italské módě malé i XL, vybrala jsem si dvě krásně kabelky v celkové hodnotě 900,- Kč a měla jsem z nich nelíčenou radost. Syn se na mě podíval a zeptal se :"Proč si kupuješ dvě kabelky, když najednou můžeš nosit jenom jednu?" Vysvětlovala jsem, že to bylo hrozně výhodné a že se mi to už asi nepoštěstí. "Hm, ale stejně můžeš nosit jenom jednu" uzavřel diskuzi o kabelkách. Doma jsme to celé převyprávěli tatínkovi a ten zážitek toho dne shrnul slovy :"Vidíš i to malé dítě to pochopí". Musím ještě dodat, že jsme to všichni brali s humorem a můj muž mi nikdy nevyčítá nic co si koupím a na cenu se neptá. Jediné co by rád, abych za každou novou věc co přinesu domů, jsem alespoň jednu starou vyhodila, ale copak to jde? Já je potřebuji všechny.
Zhruba ve stejnou dobu jsem takhle jednou večer ležela v posteli a četla si. Mladší syn spinkal a starší se přišel pomazlit. Mačkal mě, třel se jako kapr a pak mi shrnul tričko z břicha a položil na něj ucho. "Co to děláš?" zeptala jsem se. "Poslouchám, jestli tam nemáš ještě jedno miminko" odpověděl syn a já zjihla. "Ty by sis ještě rád jednoho bratříčka nebo sestřičku?" otázala jsem se v a očekávala odpověď. "Ne, ale máš pořád takové kulaté břicho, tak jsem si myslel, že tam ještě jedno máš". Manžel, který zrovna ležel ve vaně a celou diskuzi vyslechl, se smál tak, že se málem utopil. Tak jsem synovi vysvětlila, že žádné miminko v bříšku nemám a mít nebudu. "To jsem rád, mimina hrozně řvou". No asi o tom musí něco vědět, protože kdyby byla olympijská disciplína ve řvaní, měl by jasně zlatou.
Moji kluci jsou nejen bráchové, ale i báječní kamarádi, co stojí při sobě, když jde do tuhého. Když byly mladšímu asi dva roky, starší měl pět let. Starší byl od malička takovej na pérko a mladší zase tvrdohlavý. Jednou si malej postavil hlavu a zůstal stát na ulici a že dál nepůjde. Tak jsem ho volala, lákala na dobroty, ale nic. Tak jsem to zkusila po zlém. "Tak si tu zůstaň a my s Vaškem jdeme. On si tě někdo najde a odvede", vyhrožovala jsem. Malého tvrdohlavce nechalo moje vyhrožování chladným, ne tak staršího. Ten stál mezi námi a nevěděl, co má dělat. Nakonec se rozeběhl k bráškovi a se slovy :"Brácho neblbni a pojď" se ho snažil tlačit před sebou. Nic. Tak jsem udělala pá pá a naznačila odchod. Starší syn začal brečet a volat :"No mami, přece ho tu nenecháme, vždyť je to můj brácha a já ho mám rád". To pohlo jak trucounem tak nazlobenou maminkou. Malej se vydal ke mně, já ho vzala za jednu ruku, staršího za druhou a zase jsem měla o čem přemýšlet.
Mladší syn Honzík chodí do druhé třídy a je opravdu hodně chytrý. Do první třídy šel a uměl už číst, malou násobilku zvládal už v první třídě a nedávno si sám odvodil zlomky. Hondě pochytil od staršího syna, který je také chytrý, ale známky, které nosí ze školy tomu neodpovídají. Jeho příchod na svět provázely mnohé problémy a tak jsme vděčni za to, jak to je. Nedávno byl starší syn nemocný, byl doma sám a já ze školy vyzvedávala jenom mladšího. Ten cestou v autě vyprávěl, že jeden jeho spolužák nosí stejně špatné známky ze školy, jako náš Vašek. Snažila jsem se mu vysvětlit, že Vašík nosil ve druhé třídě známky jenom o trošku horší, než nosí Honzík a že je rozdíl učení ve druhé a v páté třídě. Honzík mi to odkýval a řekl :"Navíc brácha se narodil přiškrcený s natřikrát omotanou pupeční Šňůrou okolo krku a ještě k tomu měl hroznou žloutenku. On za to nemůže". Srdce se mi zastavilo. Někdy holt i dospělý potřebuje, aby mu prcek otevřel oči. Měl pravdu.
Minulý týden na mě volá opět straší syn, dnes už téměř jedenáctiletý :" Mami, proč máš v koupelně dvě žehličky na vlasy?". "To jedno je kulma a to druhé žehlička" odpověděla jsem. "A k čemu se to používá?" zajímal se syn. "Kulmou si vlasy kroutím, aby byly vlnité a žehličkou je narovnávám." Vysvětlovala jsem. "A to si je nejdříve nakroutíš a potom zase vyžehlíš?" divil se Vašík. Manžel se do toho vložil a řekl :"To se nesnaž pochopit". Synovi oči v sloup dávaly jasně znát co si o tom myslí. Z toho vyplývá, že ať velký nebo malý kluci jsou prostě chlapi, už se tak narodí, myslí tak, chovají se tak a já je mám takové ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama