Pohádka o starém autobusu díl 10

16. prosince 2011 v 9:49 | Jana Jindráková
Díl desátý
Karlovi spadl kámen ze srdce a byla to rána, jak z děla. "Bude to dobré, Pinďo" řekl a ranní kávu si vypil už s klidem v duši. Po snídani se vydali navštívit Filipa. Pohled na něj byl žalostný, ale pan doktor sliboval, že to zvládne. Měl vyholenou půlku těla, které teď vypadalo tak hubeně. "Necháme si ho tu asi týden. Dáváme mu sedativa, aby byl v klidu a nevykousal si stehy. Jestli chcete, můžete ho jezdit navštěvovat, ale on hodně spí, tak nevím, jestli z té vaší návštěvy bude něco mít" řekl pan doktor. A tak Karel s Pinďou jezdili za Filipem ob den a s každou další návštěvou bylo znát, že se jeho stav zlepšuje a jednou jim pan doktor řekl :" Dneska si ho můžete odvézt domů. Myslím, že už je na tom tak dobře, že to zvládnete doma". Karel položil Filipa opatrně do přepravky, kterou vozil stále s sebou a vydali se k domovu. Jeli pomalu, aby žádný hrbol na silnici nezpůsobil Filipovi bolest. Doma ho uložil ke kamnům a dal mu mléko. Filip byl klidný a hodně odpočíval. Kdo má kočku ví, jak hodně jsou čistotné a když Filip potřeboval na záchod, vstal, ale hrozně se mu motaly tlapky a každou chvilku upadl. Karel ho něžně zvedl a donesl do bedýnky, kam Filip chodí na záchod. Pak ho zase odnesl zpět, položil do teplého pelíšku a hladil ho po hlavičce. "Budeš zase chlapík, uvidíš, ale musíš být trpělivý. Chvilku to potrvá" chlácholil ho Karel a Filip mu vděčně olizoval ruku. To Karla nesmírně dojalo, protože to kočky běžně nedělají. Byl zvyklý, že Pinďa ho stále oblizoval, ale to byl pes a u nich se to rozumí samo s sebou. Filip byl kočka a to jsou takové hrdé osobnosti, ale v kocourkovi se něco zlomilo, hrdost byla ty tam a on byl vděčný za všechnu péči a lásku.
Dny utíkaly a blížily se Vánoce. Filipovi zarůstaly lysiny a také trošku přibral, takže se mu pomalu vracela jeho krása. Po domě už chodil sebejistě, ale ven jít nechtěl a Karel ho nenutil. Sedával na okně a díval se ven, ale jít tam nechtěl. S Bertíkem už Karel také nikam nejezdil, ale každý den za ním zašel, aby si popovídal s pidlimužíkem a také zjistil, jak se daří ježkovi. Přítomnost ježka způsobila, že pidlimužík měl stále dobrou náladu, stali se z nich kamarádi. Bodejť ne, trávili spolu všechen čas a tak se velmi sblížili. Karel byl rád, že tomu tak je, protože nikdo by neměl být sám a protože pidlimužík nemohl opustit autobus a být s ostatními v domě, našel svého společníka v ježkovi.
Jednou zvečera zavolala Jana tátovi a zvala ho na Vánoce k nim, ale Karlovi se nechtělo. "Janičko, víš, že Filip byl nemocný a já ho tu nemůžu nechat. K vám ho také brát nechci, protože on vůbec nechce opustit dům. Co kdybyste strávili letos Vánoce u mě? Ježíšek si vás tu určitě najde" řekl Karel. Jana slíbila, že to probere s klukama a dá mu vědět. Druhý den mu zavolala znovu a řekla, že to je nakonec prima nápad, na venkově jsou Vánoce takové vánočnější a že tedy přijedou už 23.prosince. "Kapra tati nekupuj, toho přiveze Honza" sdělila mu Jana a s tím se rozloučili. Karel se rozhodl, že sežene ten nejkrásnější stromeček a ještě jeden menší pro Bertíka, pidlimužíka a ježka. Nakonec to dopadlo tak, že stromky dostal od starosty jako dárek za to, že tak ochotně vzal babičky a dědečky na výlet na Karlštejn a tak Karlovi zbývalo už jenom stromky ozdobit. Na půdě našel krabici se starodávnými ozdobami ještě z doby, kdy byl sám kluk a moc by se nedivil, kdyby byly ještě po jeho prarodičích. Do oken dal světýlka, do chodby dal velikánskou vánoční hvězdu, kterou koupil v květinářství, do misky nasypal různé oříšky, aby měli kluci co mlsat, nakoupil ovoce a už dva dny před vánocemi provoněl celý dům purpurou. Sehnal také olovo, protože kluci chtěli zkusit odlévat olovo a v Praze v paneláku se to tak nějak nehodilo. A tak se stalo, že se Karel po letech od Karolínčiny smrti zase těšil na Vánoce. Připravil i dárky pro zvířátka, protože těm Ježíšek dárky nenosí a pro jistotu také pro pidlimužíka, protože si nebyl jist, jak je na tom Ježíšek s nošením dárků pro pohádkové bytosti. Vánoční atmosféra byla všude kolem, na starém gramofonu si pouštěl koledy a 23.prosince netrpělivě vyhlížel svoji rodinu. Přijeli odpoledne a kluci se hned vrhli k Bertíkovi. "Tedy dědo, ten je krásnej. Kdy nás někam svezeš?" ptali se. "Až na jaře, kluci. Teď už je na nás moc sychravo, ale v létě, pojedeme všichni k moři, tedy pokud vaši rodiče nebudou mít nic proti" slíbil jim děda. Rodiče se smály, proč by měli mít něco proti, že to bude prima dovolená, budou moci cestovat a když na to přijde, můžou v autobuse i přespat. V domě bylo krásně teplo, na kamnech vonělo svařené víno s bylinkami a z gramofonu se linuly tóny starých vánočních písní.
Na štědrý den si všichni vyšli na procházku. Všichni, kromě Filipa. Ten stále odmítal opustit dům. Povídali si a hádali, co jim Ježíšek nadělí. Karel si vlastně ani nic nepřál, protože to co by si přál je nesplnitelné, a jinak má všechno, co potřebuje. Ale Ježíšek byl asi jiného názoru, protože mu přeci jenom něco přinesl. Nový svetr, aby mu nebyla zima, něco dobrého na zub a hlavně, krásnou čepici pro řidiče autobusu. Karel si jí posadil na hlavu a zhlížel se v zrcadle. Slušela mu moc. Kluci dostali spoustu her a hraček. Máma s tátou dostali nové mobily a maminka nějakou ozdobu na sebe a knížky a spoustu jiných věcí. V noci se vydali na půlnoční mši do místního kostela, ale tentokrát zůstal doma i Pinďa, protože zvířátka do kostela nesmí. Ještě než odešli, zašel Karel ještě do autobusu s dárkem pro pidlimužíka a ježka. Pidlimužíkovi nadělil maličkatou houpačku, kterou sám vyrobil a pro ježka měl pár žížal, které vyhrabal z kompostu.
Vánoční mše byla krásná a kluci sami říkali, že tak krásné Vánoce ještě neměli. Karel byl rád, že i když jsou to kluci z Prahy co žijí v moderní době, dokázali ocenit kouzlo pravých Vánoc. Šťastné a veselé.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama