Pohádka o starém autobusu díl 5

6. prosince 2011 v 13:01 | Jana Jindráková
Díl pátý
Dny plynuly. Filip se uzdravil a stával se z něj mladý kočičí frajer. Vyrážel za kočkami a pak celé dny prospal. Pinďa hlídal zahradu a začínal si zvykat na Bertíka. Karel se věnoval celé dny opravám autobusu. Občas to vypadalo, že je ho jenom spodní půlka, protože ta vrchní byla celé dny schovaná v motoru. Špína mu zalezla za nehty, do uší, do nosu. Když byl jednou zase ponořený do hlubin motoru a zabrán do své práce, skočil mu na záda Filip a zatnul drápky. Karel zařval a praštil se do hlavy o zvednutou kapotu. Zařval znovu a v motore se to zachvělo.
"No, ještě ty se mi směj." Pokáral Karel Bertíka.
Jindy si Karel odložil klíč na povolování matek a když si ho chtěl znovu vzít, klíč byl pryč. Hledal ho snad půl hodiny, aby ho nakonec našel tam, kde si ho položil. Tohle se mu stávalo častěji a častěji. Jedno odpoledne se rozpršelo a tak Karel pracoval uvnitř autobusu. Opravoval sedačky, utahoval a povoloval šroubky. Jeden šroubek ne a ne povolit. Došel si pro olejničku. Nakapal olej na zarputilý šroubek a chtěl vzít do ruky klíč a ten nikde. Položil si na sedadlo brýle a hledal po zemi ztracený klíč. Klíč našel, ale zase se mu ztratily brýle. "Tak to už přestává všechno. Buď jsem se zbláznil, nebo mi tu někdo dělá čertovy kousky". Ozvalo se slabounké zachichtání. Bylo slabounké, ale slyšitelné. Karel vyndal baterku z kapsy a svítil do všech koutů, co jich autobus měl. Na chvilku se zastavil a poslouchal. Nic. "Asi jsem se opravdu zbláznil", ulevil si Karel. Znovu zachichotání. Teď ho Karel slyšel, jasně, zřetelně a vycházelo zezadu autobus. Přeběhl tam a posvítil si na sedačku. V jedné byla díra. Posvítil si do ní. Najedou vykoukla z díry maličkatá hlavička a řekla :"Ahoj Karle". Tak to bylo na Karla moc a praštil s sebou o zeml. Jak dlouho tam tak ležel, nevěděl, ale probralo ho Pinďovo olizování. "Fuj, Pinďo, nech toho", zahnal ho Karel.
"Nějak to s tebou zacloumalo", řekla ona hlavička, která už teď měla i krk a tělíčko, dvě ruce a maličké nohy, a znovu se zasmála.
"Kdo jsi?" vydechl nevěřícně Karel. Koukal na postavičku a myslel, že snad spí.
"Já jsem pidlimužík",odpověděl.
"Myslíš pidimužík", opravil ho Karel.
"NE!!" dupl si nožičkou maličký. "Já jsem pidlimužík", vykřikl a založil ruce v bok. Karel se posadil a přiblížil obličej k pidlimužíkovi.
"A co tu ty prcku děláš?" zeptal se a fouknul na něj. Pidlimužík spadl na zadek, ale hned se zvedl. Doběhl ke Karlovi, kopl ho do nosu a schoval se v díře, ze které před chvilkou vylezl.
"Jauvajs", zaklel Karel. "Vylez ty potvoro malá, nebo na tebe zavolám Filipa." Vyhrožoval Karel.
"Si zavolej", smál se pidlimužík. "Stejně mi nic neudělá, my jsme už dlouho kamarádi". Karel si povzdychl.
"Tak vylez a řekni mi, kdo jsi a co tu děláš", řekl už mnohem mírněji a přívětivěji. Hlavička znovu vykoukla a usmívala se.
"A nebudeš už na mě foukat? Ani do mě cvrnkat?" zeptal se.
"Nebudu", slíbil Karel. A tak pidlimužík vylezl a posadil se na sedačku blízko Karla. Pinďa seděl vedle Karla a nevěřícně koukal na toho mrňouska. Je to myš? Pomyslel si. Nebo pták? Přiblížil čenich k pidlimužíkovi, ale Karel ho zadržel.
"Fuj, Pinďo". Odtáhl ho za obojek.
"Jakýpak fuj?"ohradil si pidlimužík. "Já jsem ochránce tohoto autobusu", kasal se mužíček.
"Ty?" zasmál se od srdce Karel. "A jakpak ho chráníš, co?"
"Kradu ti nástroje, brýle a tak, abych ti škodil" odpověděl nazlobeně.
"A tím si myslíš, že ho ochraňuješ? Proč to děláš?", divil se Karel.
"Nechci, abys ho opravil", odpověděl mužíček.
"A proč?" vyhrkl Karel.
"Protože nechci, aby znovu jezdil. Dělá se mi špatně v zatáčkách", odvětil pidlimužík.
Karel se od srdce zasmál. "Tak na to mám lehkou pomoc, pidlimužíku". Koupím ti Kinedril a bude ti hej.
"Co to je, Kinedril?" otázal se maličký.
"To jsou prášky, co berou děti, kterým se dělá v autobuse nebo autě špatně. Můj vnuk Vašek, je bere také. Nemusíš se bát."
"A opravdu mi nebude špatně" zeptal se nedůvěřivě pidlimužík.
"Nebude." Slíbil Karel. "Ale už mi nesmíš škodit" řekl přísně Karel.
"Tak já nebudu", zakňoural pidlimužík. A když už to slíbil, tak to také dodržel. Od toho dne měl Karel o jednoho pomocníka více. Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama