Pohádka o starém autobusu díl 15

24. února 2012 v 13:28 | Jana Jindráková
Příjezd do Plzně se vydařil. Bertík, jako největší z veteránů, kteří dorazili, si užíval pozornosti lidí okolo. Všichni se na něj usmívali a pochvalně kývali hlavami. Někteří po pohladili po nablýskaném laku a to měl Bertík moc rád. Co měl rád ještě víc, byly děti a těch tam byla spousta. Karel jim dovolil si vlézt do Bertíka, posedět si v něm a koukat z okýnek. Musely se ale slušně chovat, žádné rozjívené děti tam nesměly a protože děti Bertík opravdu hodně zajímal, byly hodné a slušné. Bertík se cítil jako mladík a jemu i Karlovi to připomnělo chvíle jejich mládí. Později odpoledne k nim přistoupil starší pán a velmi pozorně si Bertíka prohlížel. Ten cítil pánův zájem a snažil se vypadat co nejlépe. Kroutil zrcátky a házel na něj slunečními odrazy prasátka, aby na sebe upozornil. Pán přistoupil ke Karlovi a řekl: "Dobrý den, jmenuji se Emil Nezbedný a jsem ředitelem Technického muzea v Praze. Váš autobus mě zaujal. Neprodal byste nám ho?" Karel byl jeho nabídkou velmi zaskočený a co teprve pidlimužík a Bertík sám. "Víte, autobusu z té doby, jako je ten Váš, nám v expozici chybí a už dlouho ho sháníme. Ten Váš je evidentně ve výborném stavu. Kolik byste za něj chtěl?" zeptal se. Bertík ani nedýchal a pidlimužík Karla provrtával pohledem, který, kdyby ho Karel zachytil, by mu způsobil velké bolení hlavy. "Víte, já jsem o prodeji nikdy nepřemýšlel. Tento autobus, mě jako kluka vozil do školy a já na něj po letech náhodou narazil na zahradě bývalého školního řidiče. Opravil jsem ho a splnil si svůj klukovský sen. Myslím, že neexistuje částka, za kterou byste si mohl koupit ten můj sen. Nezlobte se. Já Vám za tu nabídku děkuji, moc mi Váš zájem lichotí, ale nemohu jí přijmout." Odpověděl Karel. Pidlimužík si zhluboka oddychl a Bertík uvolnil strachy stažené ventily. Emil Nezbedný byl zklamaný, a tak alespoň požádal, jestli by si mohl projít autobus zevnitř. To mu Karel rád umožnil a sám ho provedl a dokonce mu ukázal srdíčko, které sám před mnoha a mnoha lety vyryl do laku pod oknem. "Chápu, že ho nechcete prodat, ale kdybyste si to rozmyslel, tady máte mojí vizitku", a podal mu lístek s číslem. Už se chtěl rozloučit, ale Karel ho zadržel :"Měl bych pro Vás jeden návrh", řekl. V pidlimužíkovi znovu hrklo, jako ve starých pendlovkách. "Co kdybych Vám autobus zapůjčil na zimu? Víte, já s ním přes zimu nejezdím a parkuji ho na zahradě. Myslím, že mu ta zima moc dobře nedělá a tak mě napadlo, že bych vám ho na zimu půjčil jako exponát." Řekl Karel. "To je zajímavá nabídka. Kolik byste chtěl za zapůjčení?" zeptal se pan Nezbedný. "Nic, jenom volný vstup do muzea pro sebe a mojí dceru s rodinou." Odvětil Karel a na to si plácli. Nakonec ze srazu veteránů odjížděli všichni spokojeni. Bertík si užil pozornosti, pidlimužík byl rád, že je Karel neprodal, pan Nezbedný sice autobus nekoupil, ale zase získal na 4 měsíce zdarma exponát a Karel si nemusel dělat starosti, že mu Bertík přes zimu zrezne. Domů se vrátili až za tmy a všichni byli utrmácení a unavení, ale spokojení.
Jednou ráno, to už bylo jaro v plné síle, Karla vzbudilo troubení Bertíka. Nebylo poplašné, to už poznal, spíš jakoby ho volal a chtěl mu něco říct. Karel se nerad vyhrabal z peřin, vzal si na sebe župan a šel se podívat na zahradu. Po zahradě lítal pidlimužík, skákal do výšky Karlových kolen a výskal radostí. Když se Karel rozkoukal, uviděl na zahradě čtyři ježky. Dva velké a dva malé. Rázem pochopil, proč pidlimužík tak vyvádí. Byl to jeho kamarád ježek a přišel i s celou rodinkou. Sám z toho měl radost, když viděl, jak je pidlimužík šťastný. "Představ si Karle, zabydlel se tady u nás s rodinkou. Bydlí támhle za stodolou", vykřikoval pidlimužík a vrhl se obejmout svého starého přítele. Ale kdo se kdy objímal s ježkem ví, že to bolí a navíc to ježci moc rádi nemají a stočí se do klubíčka. Pidlimužík ječel, jak se popíchal, ale smál se u toho. Ježek s rodinou strávil celý den na zahradě, pidlimužík mu ukázal Pepu. Pepovi neukázal nikoho, protože ten byl téměř slepý, ale jakmile se o ježka píchl, věděl, s kým má tu čest. Karel byl moc rád, že se ježek vrátil a šel si uvařit kávu. Z okna pak pozoroval pidlimužíka, jak se točí kolem svých přátel a měl radost, že je pidlimužík šťastný.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vít Kilián Vít Kilián | Web | 24. února 2012 v 13:35 | Reagovat

:-D Ahoj máš moc hezký blog a design :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama