Pohádka o starém autobusu díl 23

25. dubna 2012 v 13:31 | Jana Jindráková
Jediný, kdo nebyl z moře nadšený, byl Pinďa. Uviděl vodu, vrhla se k ní a začal pít. Po první hltu začal prskat, kňučet a utekl do autobusu. Všichni se smáli, ale Pinďovi to vtipné nepřišlo a ač ta velká plocha vody vypadala lákavě, už se k ní nepřiblížil. Celou dovolenou strávil pod palmou a tak ho nijak nemrzelo, že se blíží doba návratu. Koho to ale mrzelo, byli kluci a pidlimužík, kteří se stali nerozlučnými kamarády. Pokud kluci nebyli v moři, pohybovali se okolo Bertíka a hráli si s pidlimužíkem. Ten už byl úplně zotavený a dokonce se i opálil, ba po výletu do zátoky, kde plaval, se i spálil a Karel mu přinesl kelímek studeného tvarohu, protože ten je dobrý na spálenou kůži a pidlimužík se do kelímku ponořil celý a koukal mu jenom nos, aby mohl dýchat. Když se vynořil z tvarohu, vypadal jako sněhulák u moře, což je něco, co se jen tak nevidí. Ale všechno jednou končí a bohužel končila i dovolená u moře. Prázdniny se také chýlily ke konci a kluci už jakoby slyšeli volání své školy. Zacpávali si uši, dělali, že nic neslyší, ale měli to marné. Čas nezastavíš. A tak jeden večer sbalili věci, druhý den ráno se ještě rozloučili s moře a pak nabrali směr domov. Nakonec se už domů těšili, protože domov je jenom jeden a i když jim bylo u moře krásně, domov byl v Praze. Karel se těšil na Filipa a doufal, že to bez něj zvládl na jedničku. Karel dal pidlimužíkovi kousíneček kinedrilu a tak pidlimužík brzy zcepeněl ve svém křesílku. Vydali se na cestu. Dokud viděli na moře, koukali se z okýnek, ale jakmile vjeli do prvního tunelu, začali se kluci nudit, pošťuchovat a hádat. Nakonec je Jana posadila každého jinam, aby byl klid. Vašek si nasadil sluchátka a poslouchal a Honzík si kreslil. S blížícím se večerem na všechny padla únava a kluci usnuli. Karel už nechtěl nikde přespávat a tak pil kávu, aby neusnul. Ke Karlovi domů přijeli ve čtyři hodiny ráno. Nechali Bertíka stát na ulici, věci také nechali v autobuse, kluky vynesli a odnesli do postelí a všichni padli také do postelí a spali až do oběda. První kdo se vzbudil, byl Karel. Hned zašel k sousedům pro Filipa, ale ten tam nebyl. "Je mi to líto, Karle, ale už dva dni jsme ho neviděli" řekl soused, který se celou dobu o Filipa staral. Karel byl zaskočený a začal se o Filipa bát, vzpomněl si totiž, jak ho jednou našli více mrtvého než živého. Šel domů zamyšleně a nekoukal na cestu a najednou o něco zakopl a upadl. Ozvalo se zaječení a na hlavu mu skočil kocour. Byl to Filip. "Ty jeden uličníku" zvolal Karel a sundal vyděšeného kocoura z hlavy a přitiskl ho na hrudník. Filip přivřel očička a hlavičkou ducal do Karla, vrněl a celým tělem se třel o Karla. Karel se zvedl a s Filipem v náručí se vydal domů. Cestou ho drbal za ušima a pod tlamičkou a vyprávěl mu, jaké to bylo u moře. Když dorazil domů, byli už všichni vzhůru a vybalovali tašky z autobusu. Jana s Honzou jejich věci dávala do auta a kluci, protože měli zůstat ještě pár dnů u dědy, přenášeli svoje věci do pokoje, kde spali. Všude byla hrozná spousta věcí, nepořádku a špinavého prádla. Po obědě se Jana s Honzou se všemi rozloučili, pac a pusu a tradááá do Prahy. Děda zapojil kluky do úklidu. Vrčeli sice, ale dali si říct. Pidlimužík se zašel podívat za ježčí rodinkou, ale nebyli doma a tak se vydal pro Pepu. Hledal myší díry a když našel tu, co vypadala nejčerstvější, vlezl do ní a volal :"Haló, myšky, jste doma? Jdu si pro Pepu", neozývala se žádná odpověď a tak zavolal znovu :"Pepo, Peeeeeeeeepppppppppooooooooooooo" zakřičel do díry, až mu spadl hrudka hlíny za krk. Lekl se až si sedl na zadek. Že je krtek slepý, to víme, že je Pepa chromý, to věděl i pidlimužík, ale že je i hluchý, to zjistil, když dosedl místo do hlíny, na něco měkkého, teplého a pravidelně oddychujícího. Byl to Pepa a spal. Pidlimužík se rozesmál : "No ty jsi mi ale spáč", podrbal ho na hlavě a zatahal za fousky. Pepa se vzbudil, zahýbal čumáčkem a poznal, že je pidlimužík zpět. Měl radost, ale dát najevo jí nedokázal. Nebyl pes, aby štěkal, vrtěl ocas a olizoval ho, nebyl kočka, aby vrněl a třel se o něj. Ale radost měl, to vím jistě. Pidlimužík a Pepa vylezli z díry a pidlimužík zavolal na kluky. "To je můj kamarád Pepa" ukazoval krtka klukům, když přiběhli. Živého krtka kluci nikdy neviděli a tak se nemohli vynadívat. Dokonce si ho i pohladili. Večer si to přidusal s celou rodinou i ježek a tak se dá říct, že všichni přečkali dovolenou a znovu se ve zdraví sešli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama