Chodící reklama

15. května 2012 v 13:36 | Jana Jindráková
Je s podivem, že já, ač zapřísáhlý kritik reklam, teď hodlám reklamu udělat. Obecně považuji 90% reklam za hodné přepnutí, ne-li vypnutí televize, ale je pravda, že o zbývajících 10% se spravedlivě dělí reklamy chytré a vtipné. A protože pro jednu černou ovci nelze odsoudit celé stádo, jsem ochotná vzít reklamy na milost. Já nebudu dělat reklamu ani vtipnou ani chytrou, leč realistickou. I v době ranného mládí a rovné chůze se mi můj manžel smál, že zakopnu a upadnu, když půjdu bosa po skle a měl pravdu. Nyní v době ranného středního věku a velmi nerovné chůze, ztrácím rovnováhu i na rovném chodníku. Není tedy divu, že když se mám ráda, a to já mám, dávám si na to nejcenější co mám, velký pozor. Tou cenností myslím svou hlavu a ne snad pro moji krásu, o které tohle vyprávění není, ale snad pro to, co mám v té hlavě uschováno. Jsem aktivní příležitostnou sportovkyní. Pokud Vám spojení slov aktivní a příležitostná, připadá jako protimluv, tak vězte, že tomu tak není. Sportuji opravdu příležitostně, jak zdraví dovolí, ale když už, tak setsakra aktivně, že se pak nějakou dobu dávám dohromady. Toť na vysvětlenou. Z nedávného výletu na kole se stal zážitek na hodně dlouhou dobu a to pro všechny zúčastněné. Jezdím s helmou, bez ní ni krok a dobře tomu tak. Při projíždění úzkým prostorem ohraničeným dvěma pořádnými loužemi jsem se vyhýbala synovi, ztratila jsem cennou rovnováhu a kecla jsem si vší vahou 80 kil do té louže, ze které se vyklubalo 20 cm bahna + 10 cm vody. Aby toho nebylo málo, řachla jsem hlavou o kolo za mnou stojícího manžela, přičemž v helmě křuchlo, v hlavě zadunělo a já zůstala jako chrobák na zádech v bahně, nohama nahoru a hlavou zapasovanou v kole. Manžel mě zvedal se slovy, proč nevstáváš a já viděla rudě z pádu, z pěti kil bahna od hlavy k patě a z řečí svého muže. Sedla jsem na kolo a zbývajících 8 km k domovu jela rychlostí blesku, až ze mě bahno lítalo na všechny strany. Veškeré škody nakonec byly jen na helmě, která byla naprasklá, ale použitelná, ale hlavně že to přežila moje hlava. Když jsem se vylízala z naražených zad a bolavé hlavy, vyrazili jsme na kolečkové brusle, které jsou poněkud náročnější na rovnováhu a tudíž se chráním ještě více. Helma naprasklá, ale dobrý, chrániče na kolenou, loktech a zápěstích. Moc esteticky nevypadám, ale jsem sportovkyně, ne modelka. Modelek jezdí v protisměru víc než dost. Děvčata okolo dvacítky, překrásné dlouhé blond vlasy přeci nebudou cpát pod helmu, už by tak skvostně nepoletovaly okolo hlavy, mají tílka na ramínka a paže mají útlé, opálené a pevné, stejně jako brutálně odhalená stehna. Pohled je na ně fakt pěkný, nebát se pádu, snad bych se i otočila. Teď si vypůjčím známou hlášku a trochu ji přetvořím "Jezdím dobře, jezdím rád". No a jak si tak jezdím vyzbrojená všemi těmi chrániči, vzpříčí se mi kamínek mezi kolečkama no a to je konečná, s tím už nic neuděláte a máte asi čtvrt vteřiny na to vymyslet, jak nejlépe padnou a nezabít se. Já letěla v pořadí, kolena, zápěstí, hlava a nakonec rameno. Když si to shrneme. Na kolenou jsem měla chrániče, takže to odnesla jenom modřinama, zápěstí trochu brněla, ale chrániče udržely krev v žílách, na hlavě jsem měla helmu, takže k prasklině jsem přidala ještě pořádný škrábanec. Jediné, co jsem neměla opancéřované bylo moje rameno, ale tričko to vydrželo, takže mě udivilo, proč že mě to rameno pálí jako čert. Byl to jenom silniční lišej, ale kdo ho ulovil ví, že to pálí jako ďas. No a teď k té reklamě. Jak se tak snažím zmátořit se z otřesu pádu, a jak se ke mně vrací manžel s dětmi, jak tak okolo mě stojí přihlíživší bruslaři, vzpomenu si, jak by asi dopadla ta děvčata, popsaná výše. Vypadám při jízdě sice jako hokejista, ale jsem tady. Jsem si téměř jistá, že po takovémto pádu bych bez helmy byla v lepším případě v nemocnici, v horším bych se dívala kytičkám na kořínky. Takže lobuji za helmy, chrániče všude, kde se dá. Já konkrétně začínám zvažovat chrániče ramen, jako mají ragbisti. Přeji všem sportování bez úrazů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anina Šafránková Anina Šafránková | E-mail | 16. května 2012 v 13:25 | Reagovat

To jsem už četla. napiš mi, jak často píšeš, jó?? Pa

2 Hejdučka Hejdučka | E-mail | 16. května 2012 v 17:22 | Reagovat

Já si toklidně se zájmem přečetla znovu.A zase se mi to líbilo. :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama