Září 2012

Takhle tedy ne!!

19. září 2012 v 15:39 | Jana Jindráková
Dlouho jsme o tom přemýšleli a pak se na to vybodli. Taky jsme jich pár shlédli, aby se nám žádný nelíbil a tak jsme se chlácholili tím, že nakonec v paneláku je pořád teplo, žádná hypotéka na krku, všude blízko…. Až jsme nakonec našli, co jsme hledali a tak bydlíme v domku, kde je občas chladno, ale zase si zatopíme v krbu, máme sice hypotéku a musíme 11 km dojíždět, ale je to super, co mám povídat. Fůra práce a to doživotně, ale západ slunce nad novým domovem a ranní opar a nesměle vykukující sluníčko nám to mnohonásobně vynahradí. A tak se z nás stali "burani" jak řekl můj mladší syn. Jsem na své buranství pyšná. Ráno, rozcuchaná a zmuchlaná, natáhnu mikinu přes pyžamo, kytičkované holinky a jdu koupit přes silnici čerstvé housky. To nemá chybu a pak rychle zpět do pelíšku. Naše kočka první dva dny v novém domově promňoukala, ale když pochopila, že všechno voní stejně, neboť jsme si vše přestěhovali, došlo jí, že tady to není víkendové sídlo, ale jsme tu natrvalo. První týden jsem jí ven nepouštěla. Kočku, když přestěhujete, má být prý 3 týdny zavřená, aby se pak neztratila. No my to vydrželi týden. Korla se adaptovala na vesnickou kočku rychlostí světla a tak se z té rozválené kočky domácí stala sošnou kočkou hlídající terasu. Kočkomilové mi říkali, že mám očekávat dárečky v podobě myšek živých i mrtvých, a tak jsem stále plná očekávání, ale myška žádná. Minulý pátek jsem se odpoledne natáhla v ložnici a z příjemného dřímání mě vytrhlo ječení kluků. "Korlo, ne, ne, nesmíš". Seběhla jsem dolů a viděla kluky, jak se nad něčím sklání. Naše čičina nám přinesla živého vrabčáka. Přinesla ho za křídlo a tvářila se jako tygr usuryjský. Milého vrabčáčka jsem vzala do dlaní. Byl hodný, klidný a nechal se hladit. Korla dostala padáka na terasu a dost nakvašeně nás pozorovala skrz zavřené dveře. Ošetřovali a hýčkali jsme malého vrabčáka, dali mu vodu a chlácholili jsme ho asi půl hodiny. Celou dobu nás ta lovkyně sledovala pohledem, který říkal, že teď jsme jí tedy naštvali. Ona si uloví první kořist, my jí to sebereme a ještě se s tím mazlíme. Už jsem čekala jenom, že si dá tlapky v bok a ukáže vztyčený druhý drápek. Nakonec se ten moula opeřenej vzpamatoval, zamával křídly a odletěl. Korla dostala propustku domů, ale má to podmínečně s tím, že myšky ano, ptáčky ne. No ale vysvětlete to kočce, která právě pochopila, že je predátor.

A prdí taky ryby?

19. září 2012 v 9:44 | Jana Jindráková
Od té doby, co světlo světa uzřely reklamy na dámské vložky a kdy mi slovo menstruace nevhání červeň do tváří, když onu reklamu sledují mí synové. Od doby kdy vím, že na nadýmání je dobrý určitý jogurt a pilulky na totéž jsou vhodné pro těhotné i kojící ženy, padla moje osobní tabu a tak vám povím úsměvný příběh o nadýmání.
Když se Pepíno ve filmu S tebou mě baví svět zeptal :"Tati, a prdí taky hadi…?" Zasmála jsem se asi tak jako každý a potom si zkusila představit prdícího hada. Do pondělka 17.9.2012 mě nenapadla otázka, zda prdí taky ryby, nicméně právě toto pondělí jsem si tu otázku položila. Máme doma malé akvárium, kde se prohání jedna závojnatka jménem Emilka a dva sumečci senioři, dva junioři a tři miminka sumeččí. Emilku jsme si pořídili jako odrostlé mimino a do dnešního dne nám narostla do velikosti asi 12 cm i s ploutvemi. Máme ji rádi, protože není plachá, je pěkná a má smysl pro humor. O tom smyslu pro humor mě přesvědčila právě v pondělí. Ráno jdu okolo akvária a koukám, že Emilka je nějaká tlustá, sotva plave, každou chvíli se natáčí na bok. Když mě zpozoruje, odplave, ale ne tak hbitě, jako obvykle. Snaží se plavat ke dnu a něco sezobnout, ale nějak jí to nejde, pořád jí to nadnáší a nakonec to vzdá a leží na hladině na boku. Tak a je to tady, Emilka mele z posledního. Co tomu řeknou kluci? Když nám chcípla Emilčina předchůdkyně, měli jsme doma slzavé údolí. Co s ní? Mám jí nenápadně nabrat do síťky a spláchnout do záchodu a klukům to říct až odpoledne? Asi to bude nejlepší a tak jdu pro síťku. Když zvedám poklop akvárka, Emilka sebou mrskne a odplave. Za chvilku zase leží na hladině a lapá po dechu. Dobře, nemám už čas, tak to nechám na odpoledne. Manžel je ještě doma a tak dostává instrukce, že až chcípne, tak ať jí vyloví a vyhodí. Nesnáším ten skelný pohled chcíplé ryby a navíc mám k Emilce citový vztah. Manžel mi okolo 11 hodiny volá, že Emilka vypadá normálně, plave a nejeví známku umírání. Odpoledne mi volá syn po návratu ze školy a já se nenápadně ptám, co Emilka. Vašek nechápe můj dotaz. "Co jako? Normálně plave". Moje první kroky po návratu domů míří k akvárku. No fakt že jo, Emilka plave jako zběsilá, břicho má poloviční, zato hladina je plná jejích provázkových bobků, které jsou při podrobném prohledání plné vzduchových bublin. Zpráva ze středy 19.9.2012. Emilka žije, vypadá výborně a já shrnuji pondělní zážitek. Emilka byla nafouklá, měla prdy. Asi jí začnu do akvárka sypat Espumisan :o)). A já blbá jí chtěla už spláchnout do záchoda.